Projekt je financovaný skrze Studentskou grantovou soutěž UMPRUM – Specifický vysokoškolský výzkum.
Projekt je financovaný skrze Studentskou grantovou soutěž UMPRUM – Specifický vysokoškolský výzkum.
Jak se formuje umělec a umělkyně? Podcast a textová série o mýtech, stereotypech a budoucnosti umění jako profese.
Projekt Líheň se zaměřuje na vzdělávání na vysokých uměleckých školách a pozici umělců a umělkyní ve společnosti. Třídílná podcastová minisérie prostřednictvím rozhovorů s žáky a žákyněmi ZUŠ, uchazečkami a uchazeči o studium na vysokých uměleckých školách, se studenty, studentkami a absolventkami, s rektory, ale i s veřejností zkoumá, jak umělectvo vzniká, jak se etabluje a jaké představy o něm ve společnosti kolují – projekt kriticky zkoumá mýty spojené se světem uměleckého studia a provozu.
Podcastová minisérie vás nechá nahlédnout do zákulisí institucí umění. Hlubší ponory do souvisejících témat nabízí texty studujících Katedry teorie a dějin umění na pražské UMPRUM, kteří za Líhní stojí a kteří skrze ní reagují na aktuální společenskou debatu o uměleckém vzdělávání a na situaci spojenou s mezigeneračními konflikty probíhajícími v souvislosti s provozem uměleckých škol. Projekt chce podpořit racionální debatu a srozumitelnost témat, s jejichž nepochopením ze strany veřejnosti se akademické umělecké prostředí potýká. Cílem projektu je vyvolat pozitivně kritickou diskuzi a nalézt pojmy, skrze něž bude možné o tématu věcně mluvit.
Autorský tým
Klára Jiránková
Matej Majda
Klára Matuštíková
Ruda Minka
Julie Nešlehová
Martina Paukertová
Emma Štifterová
Helena Todorová
Lucia Zelenáková
Byla jednou jedna úspěšná umělkyně
Helena Todorová
Helena Todorová
„Míra vašeho úspěchu není co jste dosáhli, ale co jste překonali.“
Umělec č. 1 pracuje v korporátu. Vydělává si celkem dost peněz, jeho zaměstnání ho ubíjí, jelikož je v rozporu s jeho hodnotami, a tudíž ho nenaplňuje smyslem. Přijde večer unavený z práce, ale ještě ho vlastně čeká ten open call…Už dlouho neměl nikde výstavu a chybí mu to. Deadline je do půlnoci, to ještě stihne. Dají s přáteli call do desíti, kde vyřeší koncepci a potom ji 23:56 odešlou. Za měsíc jsou výsledky. Nepřijali je. Stejně by za výstavu nedostal asi žádný honorář, jak bylo napsáno v podmínkách open callu. Je to 20. 000,- za všechno, takže i včetně materiálů a svozu děl…Přihlásí se každopádně i na další open call. Je to přece jeho práce, studoval na to skoro sedm let.
Umělkyně č. 2 je schopná vydělat si akorát tak na poměrně malou garsonku v Praze, kde platí i tak nehorázný nájem za tak malý luxus. Chtěla by si pořídit zase ateliér, ale nemůže si ho teď dovolit a vlastně má i někdy pocit, že ani nemá čas na hledání nového. Pořád někde lítá, něco zařizuje, nad něčím přemýšlí…Její Instagram působí sice dost nabušeně, kamarádi jí občas (i když to nepřiznají) celkem závidí – kromě toho, že má pořád někde nějaké výstavy, minule to bylo v Holešovické šachtě, tak taky začala občas kurátorovat a přemýšlí o založení své vlastní off-space galerie. Teď ji oslovili z Artalku, jestli by se nechtěla vyjádřit k anketě o statusu umělce. Taky se věnuje v poslední době hudbě, takže večer někdy koncertuje. Je toho zkrátka hodně, ale aspoň má tu garsonku, kde si může odpočinout. V době, kdy ještě měla svůj vlastní ateliér, v něm musela nakonec i přespávat, protože neměla peníze na bydlení – a tam nebylo ani topení…Je ráda, že aspoň už bydlení nadřadila ateliéru, i když se teď u ní doma stejně pořád válí nějaký instalační materiál. Těší se na ale na tu demonstraci za kolektiv Bedřiška, to jí aspoň dává smysl.
Umělkyně č. 3 je úspěšná v zahraničí, nedávno jí napsali, že má reprezentovat Českou republiku na Benátském bienále. Chystala tu koncepci dost dlouho, tak je ráda, že to vyšlo. Nedávno o ní vyšel článek na e-fluxu, z toho měla velkou radost. Dost cestuje, často musí být na nějakých rezidencích, protože tak získává zahraniční kontakty. Networking je základ úspěchu. Hostiny se sběrateli a kurátory, rozhovory s uměleckými kritičkami. Na jejím instagramovém profilu to všechno vypadá skvěle. Bohužel je ale dost na cestách a nemá tolik času na svoje přátele, občas jí chybí něco trvalého a jistého, o co by se mohla opřít. Na Benátském bienále bude pracovat skoro celý rok a peníze od Národní galerie jí rozhodně životní náklady nezaplatí. Rozhodla se, že se s kamarádem budou hlásit na vedení ateliéru. Je smutná z toho, že je pořád na cestách a nemá tak na studující příliš mnoho času. Co má ale dělat? Chce se živit uměním…
Umělkyně č. 4 je úspěšná malířka. Už na škole měla celkem hodně výstav. Postupně si lidé začali jejich obrazů víc a víc všímat. Začali se jí ozývat i z různých zahraničních galerií, jestli tam nechce mít prodejní výstavu. Většinou instituce neznala, občas tak měla i špatné zkušenosti, kdy si prodejci vzali až moc procent z prodeje…Ve škole ji na tuhle realitu nikdo moc nepřipravil. Potom měla výstavu v jedné z mála prodejních galerií v Česku, které taky zastupují umělce a umělkyně – a naštěstí to vyšlo. Začali ji zastupovat. Může tak jenom malovat, takže je občas trochu moc sama ve svém ateliéru, ale vydělá si dost na to, aby uživila svoji rodinu – nedávno se jí narodilo dítě, které tam s sebou aspoň může brát.
Umělec č. 5 má všeho dost. Pořád samá vernisáž, networking, drby…Svět umění se mu najednou začal zdát tak povrchní a malicherný. O co všem vlastně jde? Udělat výstavu za pár šupů, kterou uvidí stejně zase jenom lidi z umělecké bubliny, kteří ji nezapomenou pomluvit a říct, co všechno by tam mělo být líp…Nezapomenou si přitom postěžovat na prekarizaci kultury a jak je to všechno příšerné. Ovšem, to je. Pokud se ale rozhodnou v tom setrvat, měli by přijmout skutečnost, že lepší to u nás nebude. Umění tu nikdy nikoho moc nezajímalo. Nakonec se rozhodl – odjede na venkov, začne pěstovat zeleninu na zahrádce, založí si svoji bio farmu. Bude pracovat rukama, občas může vzít nějakou brigádu na stavbě nebo ho taky baví dělat výškové práce. Za ty je navíc hodně peněz. Takhle jenom dřel a musel začít kreslit, protože neměl peníze ani místo na uskladnění svých soch, které dřív tvořil . Takhle se to třeba změní. S uměleckou bublinou už nechce mít nic společného. Ať si ho dál pomlouvají.